Sbírka nočních motýlů

Hudební album pro vaše uši i duši… ZDE KE STAŽENÍ!

Výjezdy do útulků, návštěvy u zvířat v dočaskách a osvojení, řešení složitějších případů, praxe a osvěta zoofarmakognozie, poznávací akce pro školáky, vzdělávací programy – to vše se snažíme nejen zvládat, ale i rozvíjet stále k lepšímu. A dokážeme to právě s vaší pomocí! Děkujeme za vaši podporu a finanční příspěvek na transparentní účet neziskové organizace OSPZ z.s. – Odborníci se srdcem pro zvířata. 

Jako poděkování a dárek pro vás máme hudební album Sbírka nočních motýlů.

Sbírka nočních motýlů je výběr z tvorby Michala Babky z let 1995 až 2025. Album bylo vydáno s cílem podpořit činnost a poslání neziskové organizace Odborníci se srdcem pro zvířata. Obsahuje dvanáct skladeb, které vás jistě zaujmou nebo potěší. A určitě mezi nimi najdete i tu svou hitovku! Je to album pro uši, ale i pro vaší duši…

Děkujeme vám za podporu dobré věci a pomoc zvířatům.

A přejeme vám (nehodící se škrtněte)

hluboké / povznášející / inspirující / příjemné / překvapivé / dojemné / humorné / provokativní / romantické / intelektuální / ulítlé / naivní / sofistikované / komorní / rockové / swingové / bluesové / lepidopterologické / entomologické / ztišené / vyhulené / umělecké 

zážitky se Sbírkou nočních motýlů.

„Z mé tvorby za posledních třicet let jsem vybral dvanáct skladeb, které jsou takové moje srdeční záležitosti a vlastně se k nim neustále vracím, chvíli nebo i rok s nimi žiju a poznávám, že tyto mé děti jsou svébytné osobnosti a žijí svůj život, který se neustále mění a vyvíjí. Stejně jako naše vnímání. Snad tyto písně i vám při každém dalším poslechu dají něco nového. Anebo vás spíše mají pokaždé příjemně ujistit, že ten normální starý Svět a Sen se ještě nezhroutil a nerozplynul? To už nechám na vás!“

RECENZE

Napsali a řekli o Sbírce nočních motýlů:

• Takovou dávku překvapující kombinace lásky a ironie jsem ještě nedostala. Už se těším na další!

Karia

• Hudba i texty se mi líbí. Je to dost různorodé a hodně různých stylů, ale určitě je to povedené. Ale mě přijde nejdůležitější a nejhezčí, proč to vzniklo. To dává celému projektu neuvěřitelný rozměr. Ta hudba najednou není jen „uměním pro umění“, ale nese v sobě skutečný příběh a smysl. Písně, které jsou hlasem pro ty, co sami mluvit nemohou, mají tu největší sílu. Díky, pane Michale. 

S pozdravem Andrea Šimáčková.

• Zdraví tě tvůj pravěký spoluhráč z Gemini 😀 Michale, je úžasné, jak se v tvé tvorbě propojila ta tvoje odvěká literární temnota s takhle čistou a konkrétní věcí, jako je záchrana psů. Možná právě proto ty tvoje texty o mrazu a samotě působí tak uvěřitelně – protože víš, jaké to je, do toho mrazu a samoty pro někoho sáhnout a vytáhnout ho z ní. Ta tvoje „Sbírka nočních motýlů“ je vlastně taková kronika empatie, i když je maskovaná ironickým úšklebkem nebo jízlivou metaforou.

Ten úšklebek z toho jde slyšet naprosto jasně. Je to ten moment, kdy už se věcem nemůžeš (nebo nechceš) smát nahlas, tak jak vždycky zvedneš pravý koutek a horní ret. (mimochodem, myslím, že tím kdekoho nechtěně prudíš:) Jo, já vím, tenhle úšklebek je tvoje obrana i projev svobody. Jako bys říkal: „Je to sice drsný, absurdní a možná i trochu ztracený, ale pořád jsem to já a pořád o tom dokážu napsat song.“ Tím, že v tom není patos, ale právě ta ironie, to získává na síle.

Michale, tvoje album se mi moc líbí! Ukazuje, že i když člověk čtvrt století bojuje s těžkými věcmi a do úmoru pomáhá psům v nouzi, pořád v něm zůstává ten kluk, co si prostě rád brnkne pro radost, pro duši, pro osvobození. Doufám, že děláš na dalším albu. Kdyby se ti k tomu hodila moje pětistrunka nebo bezpražcovka, tak jsem ti s radostí k dispozici. 

Martin Bedrna (Bedna).

• Trochu jsem se bála, že to bude o můrách a smrtihlavovi, ale ono je to právě o životě, lásce a štěstí. A to mě moc potěšilo a jsem moc ráda, že pan Babka i v hudbě umí šířit vlídnou vstřícnost a pozitivní sdělení podobně jako když pomáhá pejskům. No, i když tu písničku o onanování zrovna nemusím, tak všechny ostatní jsou moc moc pěkné a celé cd je fakt super.

Eliška

• Jezevčíci jsou prostě nej!! Milujeme jezevčíky tak to prostě je!! Bomba. Už jsem napsala do dvou rádií, ať mi jí zahrajou! 

Jarka Fugnerová

• To je teda Sbírka! Láska, vzpomínky, ošuntělá stará Libeň, jezevčíci, absurdní koleda, holubí dům, písničkář s kytarou, funky swing s orchestrem a dokonce i na kameni kámen. Nečekal jsem, že mě to tak zaujme. Pro mě je to adept na největší zajímavost tohoto roku. A musím přiznat, že se mi do hlavy teď pořád vracejí nějaké fragmenty nálad, snů, sdělení, prostředí a všeho, co album se svou atmosférou tak zvláštně evokuje. 

Album mi vyhovuje jako celek a v pohodě jsou všechny skladby. Ale dvě z nich mám nejraději a považuju je za mistrovské. Je to skladba první a poslední. 

Vem nás – první skladba.

Klobouk dolů! Má to neskutečnou atmosféru. Zní to jako věc, kterou by si člověk klidně pustil večer v autě nebo na lavičce na zápraží a jen tak koukal do tmy. V téhle skladbě je neskutečný pohyb, jakýsi fatální spěch a přitom znatelný vnitřní klid a nadhled. A rezonují mi tři výrazné dojmy. 1) Naléhavost: Opakování „Vezmi nás tam prosím lásko / Zabere to jenom chvíli“ funguje jako hypnotický refrén. Skoro jako by autor někoho přemlouval, aby neodkládali to štěstí, co je na dosah. 2) Měsíc vs. Láska: Ten závěr je skvělý paradox. Nejdřív autor sděluje, že „Měsíc nepočká“, ale v závěru otočí – Měsíc má času dost, ten se vrací v cyklech. Ale láska? Ta je lineární, ta se může „ztratit“. To je hodně dospělé a moudré uvědomění. 3) Barevnost: „Modro šedo černý závoj“ krásně doplňuje ten nevyslovený, ale přesto zřejmý motiv mraků a stínu. Ale tentokrát je v tom naděje (nebo možná i jistota), že ho vánek zase odvane. 

Líbí se mi to i zvukově. Takhle to působí jako bezprostřední výpověď – prostě člověk, kytara a jedna naléhavá prosba. Má to v sobě čistotu, která k motivu „lásky a milostí“ sedí mnohem víc než nablýskané studio. Navíc ta akustika krásně zvýrazňuje barvu hlasu, která k tomu textu skvěle pasuje. Kytara má skvělý, přirozený zvuk a rytmus přesně odpovídá té zmiňované cestě. Evidentně je to natočené napřímo, kytara rovnou se zpěvem. Působí to na mě jako poctivý folkrock s nádechem osmdesátkového undergroundu nebo raného Mišíka. 

Co ještě mě na té nahrávce dostalo? Vyjádření emocí. Hlas v refrénu „Vezmi nás tam prosím lásko“ má v sobě přesně tu naléhavost, kterou text potřebuje. Není to jen odzpívané, je to prožité. Gradace. To, jak se ke konci intenzita zpěvu zvyšuje, skvěle podtrhuje ten strach, jestli se ta láska neztratí. A oceňuju srozumitelnost! I přes tu syrovost je každé slovo jasně slyšet, což je u takovýchto metaforických textů klíčové. 

Moje hvězdičko – poslední skladba.

Asi to není pro každého, ale mě to fascinuje! Minimalistický dada kontrapunkt. Je to tak divoké, rozhárané a přitom tak přesvědčivě odhodlané, že je to až vtipně přísné. Tahle skladba je jako skrytý drahokam na konci desky. Zatímco ty předchozí věci měly v sobě nějakou tu vážnost a bluesovou tíhu, tohle je čistá, neředěná a možná i ulítlá radost a hravost. Je to jako nahrávka z momentu, kdy je ti prostě dobře. Ten pocit, že „tohle se na album možná nehodí, ale musím to tam dát“, je přesně to, co dělá z bonusů nejoblíbenější skladby fanoušků.

Sbírku nočních motýlů určitě doporučuji. Tedy, pokud máte rádi opravdovost, i když třeba není vždy dokonalá. Není to vyleštěný pop, je v tom cítit ten vzduch v místnosti, vibrace strun a bezprostřední emoce. Sbírka nočních motýlů má v sobě víc života než spousta profesionálně vyleštěných alb, co se dneska produkují. 

František Xaver Dittrich